O lesních školách

Příroda je pro nás útočištěm, oázou klidu a místem každodenních zázraků.

Je mnohem starší a větší než my a její cykly nás hluboce ovlivňují.

Z přírody jsme vzešli, jsme její součástí a naše přežití se neodlučně pojí s její existencí. Díky všem jejím vůním, povrchům, strukturám, tvorům i bezpočtu jedlých i jedovatých rostlin představuje příroda to nejlepší hřiště, jaké může být.

Proč se tedy naše společnost přírodě tolik vzdálila? Samotná příroda se pokládá za něco cizího, za hrozbu pro naše děti. Děti mají stále méně pohybu, roste riziko obezity, jsou závislejší na technologiích…

Lesní školy se řadí k hnutím, která vznikají po celém světě a zaměřují se na to, aby děti s přírodou navázaly opět důvěrný vztah. Tento celosvětový fenomén se zrodil ve Velké Británii v devadesátých letech minulého století, původně inspirovaný skandinávskou pedagogikou založenou na hrách v přírodě, který postupně nabíral konkrétní podobu v neustále rostoucím počtu fungujících lesních škol.

Podle Forest School Association: ,,Je to soubor vzdělávacích podnětů, který všem zúčastněným nabízí pravidelné příležitosti rozvíjet sebevědomí a sebeúctu prostřednictvím přímé a praktické zkušenosti v lese nebo jiném přírodním prostředí se stromy.”

Kromě tohoto modelu vychází i z teorie výchovy a hravé pedagogiky zaměřené na osobnost dítěte, (průkopníky byli Rudolf Steiner či Maria Montessori), a dále se inspiruje vzděláváním v přírodě Kurta Hahna, skautingem a dalšími zdroji.

Tyto hodnoty zastává koncepce lesních škol dodnes: terapeutické vzdělávání, které se snaží nejvyšší možnou měrou rozvíjet sociální, emoční i vývojový potenciál dětí tím, že jim umožňuje odhadovat a podstupovat rizika, poskytuje jim větší samostatnost ve vzdělávání a motivuje je k dosahování cílů, aktivitě, hravosti a učení se přímou zkušeností v přírodním prostředí.

Průvodce lesní školy posoudí zájmy a styl učení každého dítěte a naváže s ním vztah, aby ho ve schopnosti získávat a uchovávat nové poznatky plně podpořil. Bez omezení čtyř stěn, bez rozptylování elektronikou se děti mohou pohybovat, prozkoumávat a objevovat svým vlastním tempem, během čehož posilují pouto ke světu přírody – k prostoru, který nestvořil člověk a který měl pro naše předky hluboký duchovní význam.

Náplní lesní školy je vedle všestranného vzdělávání spousta podnětných her, rukodělného vyrábění, zdokonalování schopnosti postarat se v přírodě sám o sebe a také spousta zábavy. Děti jsou neskutečně zvídavé, mají silné nutkání hrát si s okolním světem, prozkoumávat ho, a když k tomu dostanou příležitost, vlastním přičiněním tím podporují svůj vývoj a proces učení. Podle výzkumů se děti učí nejlépe ze zkušenosti, tím, že aktivně používají smysly, a právě díky přímým prožitkům s nimi znalosti zůstávají až do dospělosti. Rozmanité činnosti napomáhají vnitřnímu růstu, volná hra jim dává prostor, nezávislost a možnost rozvíjet fantazii i sociální kompetence, zatímco aktivity vedené dospělými, jako je práce s nástroji, je učí novým dovednostem, rozšiřují jejich slovní zásobu, upevňují schopnost zdravě zacházet s riziky, čímž se podílejí na vytváření pozitivního sebeobrazu a tvoří základy k úspěšnému vzdělávání po celý život.

Dnes o přírodě víme hodně. Jsou to znalosti nesmírně potřebné k tomu, aby se planeta i potomci vyhnuli strádání, ale pokud mají budoucí generace chtít tyto vědomosti uvést do praxe, musejí mít k přírodě silný vztah, jehož se dosáhne pouze smysluplnými prožitky v jejím středu. Radostným učením pod širým nebem se ty pravé hodnoty vryjí do paměti. Být obklopen přírodními živly v partě kamarádů a dospělých, kterým věříme, to je jedním z poselství lesní školy.